Švédsko: Přes hřbitov a lesem

Za oknem velmi romanticky posněhává, nebe je překvapivě jasné a podle všeho tu máme zrovna stejnou teplotu jako v Praze, neboť mi Seznam tvrdí, že je tam mínus šest, teď už dokonce mínus pět, než jsem to dopsala, ale my nepanikaříme a nehysterčíme na facebooku, protože nosíme teplé spodní prádlo. Wendy si doma žehlí ponožky a vybírá ze své kolekce bikin, které si vezme s sebou, takže je to dneska ještě na mně, abych vás oblažila moudry dědy Mráze.

Protože jsem již stihla pohovořit o počasí a měla bych v rámci společenské konverzace přejít na výzdobu sálu, vězte, že jsem si na nástěnku vedle mapy a vlajky ještě připíchla nějaké korále, aby tu bylo barevněji.
A po počátečních zdvořilostech se můžeme vrátit k podstatě článku. Jak všichni jistě víte, nepřijela jsem sem stavět sněhuláky ani lovit ryby dírou v ledu, nýbrž si rozšířit své odborné znalosti na půdě akademické. A přestože to je již třetí článek ze země tří korunek, zatím jsem zveřejnila jen osvícenou noční fotku hlavní budovy. Hanba mi!

Takže tedy, jak se studuje ve Švédsku?

Zatím se nás všichni snaží přesvědčit, že s použitím veškerého úsilí na intenzivní samostudium. Nečteš-li čtyřicet hodin týdně a neanalyzuješ-li to, nepřežiješ. Kurzy se zde ve většině případů nepřekrývají, semestr má asi čtyři bloky po čtyřech týdnech, v nichž máte vždy jen jeden kurz, který mívá hodnocení 100%. Můžete mít i delší kurz přes období dvě, který má procent 50%, jako mám například teď já. Studuji totiž švédštinu – jak šlo pochopit již ze zakončení minulého článku. Existuje nějaká věta, kterou byste se mohli naučit, a seděla by na vás? No, třebaa:

Jag köper många öl. (Kupuji hodně piva.)
Jag dricker mycket. (Hodně piju.)

Pro ukázku stačí, ne? Takže zpět ke škole. Místní univerzita Högskolan Dalarna je ve Švédsku populární hlavně svým propracovaným systémem dálkového studia, které probíhá s využitím informačních technologií. Často jsou přednášky natáčeny a přehrávány živě na internetu, nebo jsou dokonce některé přednatočené u jednotlivých kurzů. Já osobně jsem si podobný styl už vyzkoušela, když jsem měla jít asi na stopadesátou prezentaci katedry angličtiny, kde: ”Zaručeně řekneme víc informací, přijďte tam, je to důležité.” Nebylo a sledovat přednášku z postele je příjemnější, než se vláčet do školy.

Proč? Falun není velkoměsto, ale aby bylo možné dostat se do univerzitního areálu, musíte absolvovat zhruba půl hodinovou procházku – do kopce. Je to ve výsledku velmi příjemné, protože vám není zima, když se po té skorosjezdovce vyškrábete. (No dobře, zas takový kopec to není.) Pro zkrácení cesty je výhodné projít přes místní hřbitov, proběhnout lesem za ním, neboť pěšinka ústí přímo na most, přes který se musí přejít, aby člověk mohl nahlédnout na dvě ledové plochy, zamávat malinkým hokejistům, nahlédnout do posilovny sportovního úseku, kdo se tam potí, a nakonec vejít zadními dveřmi do hlavní haly.

Cesta přes hřbitov

Univerzita - hlavní hala

Jsme hodně na severu, ale paradoxně jeden z nejvyhlášenějších oborů jsou zde African Studies, což je místy vidět i na výzdobě školní budovy. Hlavní hala je velká, světlá a chladná. Já zatím trefím jen na recepci, kde je international office, do knihovny a pak na všechna místa, která jsou viditelně označena a to nejen panenkou. Nejdůležitější místnosti jsou však ty virtuální na místním pseudo moodlu, který je vypracován k větší dokonalosti. 

A protože do jedné z nich musím do zítřka vložit svůj úkol a protože tu zítra nepůjde elektrika, musím jít psát moudra v jazyce anglickém a morálně podporovat baličku Wendy, aby se jí snáze pěchovaly do kufru všechny potřebné zbytečnosti. Držte jí palce, ať jí to jde hezky od ruky a ať nemá cestovní horečku.

Určitě jsem na spoustu věcí zapomněla, tak se ptejte :)

Zmrzlou pusu 

D.