Španělsko: Ať žije Barcelona!

Leden se sešel s únorem a tak došlo i na mě. Musela jsem si sbalit svoje saky paky a vydat se na pouť do proslulého španělského města. Ale vězte, že už samotné přípravy nebyly jen tak. Např. jen výběr kufrů zabral několik dní. Objednala jsem si totiž dva kufry, jeden malý a jeden velký, jeden došel, druhý ne. Po dvou týdnech se ten druhý ozval, že vlastně vůbec nedorazí (asi se mu nechtělo do Španělska), a tak dostali šanci další z adeptů. Výběr padl na velký obr-kufr, který se však vybarvil jako příliš velký i na sbalení se na půl roku, takže putoval zpátky do skladu a svoji šanci dostal kufr o trochu menší, který se rychle dostavil, zapůsobil pozitivně a měl tak tu možnost odcestovat se mnou. Druhý zádrhel nastal při samotném balení – nechápu, jak se někdo dokáže sbalit na půl roku do jednoho kufru o hmotnosti 20 kg! Já ty kufry měla k dispozici dva, plus navíc jeden palubní a Michalův batoh, a stejně jsem dost věcí nechala doma na druhou várku. Asi nejsem ten typ, co si vystačí jen se třemi kusy oblečení.

Ve Španělsku je teplo. To je věta, kterou jsem od všech slýchala a internetová předpověď mi ji také potvrzovala. Jenže zima ze Sibiři má vliv i tady. Takže zatím co jsem se těšila na krásné jarní teploty kolem 15°C, tady se začalo ochlazovat stejně jako v Čechách. Z minusových teplot jsem se dostala do těch plusových, je tady kolem 5°C, což je zaručeně lepší než Praze, ale na druhou stranu to jaru úplně neodpovídá. Ale pořád jsem na tom lépe než Dana ve Švédsku :)

Do univerzitního městečka jsem dorazila kolem sedmé večer. Přes email se mnou všichni komunikovali v angličtině, a tak jsem si myslela, že se tu anglicky báječně domluvím. Naivní představa. Pán v kanceláři na mě mluvil španělsky a nenechal se vyvést z míry ani mými koktavými odpověďmi. Nicméně jsem pochopila, v jaké budově budu sídlit, že mi dá povlečení a že si musím zřídit účet u španělské banky Caixa Catalunya. Když jsem se dobývala do mého nového bytu, moje budoucí spolubydlící ze mě byla lehce v šoku. Zřejmě ji nenapadlo, že by v osm večer ještě mohl někdo dorazit. Já byla v šoku také. Mluvila na mě španělsky a já pochopila, že tady svoji angličtinu asi opravdu neuplatním. Nerea je z Ibizy a odmala mluví španělsky i katalánsky. Na rozdíl ode mě tu není na žádném výměnném programu, ale normálně tu studuje. Vůbec mě nenapadlo, že bych mohla dostat na pokoj Španělku, takže mi nezbývá nic jiného, než oprášit všechny španělské znalosti, které jsem kdy měla a naučit se mluvit španělsky.

Ráda vám budu vyprávět o mé návštěvě banky a mé první dojmy z univerzity, včetně fotek, ale to až jindy. Aspoň se budete mít na co těšit.