Španělsko: Katalánština – přítel nebo nepřítel?

Když jedete do Barcelony, první, co se vám vybaví, je katalánština. Katalánština je nepřítel všech lidí, kteří se učí španělsky a chtějí si v Barceloně svoji španělštinu procvičit. Tvrdě narazí. Ne že by tu lidé španělsky nerozuměli, to rozumí, ale jinak jsou všechny nápisy, návody, názvy stanic v katalánštině. Proto se nabízí otázka: jak se tady s katalánštinou vyrovnat?

Když jsem šla poprvé do školy, vybafla na mě katalánština naprosto všude. Názvy předmětů jsou v katalánštině, i když je kurz v angličtině. Když jsem se ptala na studijním oddělení, jestli mi můžou říct, které kurzy jsou ve španělštině, dozvěděla jsem se, že to nevědí ani oni sami. Tudíž nezbývá nic jiného než jít na daný kurz a zjistit, jak se tam mluví. A ve většině případů zjistíte, že katalánsky. Věřte mi, že vás to velmi rychle zdeptá, když jdete na vytipované kurzy a ani v jednom případě nerozumíte, o čem se na přednáškách mluví.

Pak máte jasno: katalánština je váš nepřítel.

Španělsko: Zatím pusto a prázdno

Jak jsem slíbila, ukážu vám, jak vypadá taková barcelonská univerzita. Vyrazila jsem na obhlídku univerzitního městečka a první postřeh: nikde nikdo. Přece jen je období, kdy většina studentů už skončila semestr a nový ještě nezačal. Většina erasmáků se sem bude sjíždět až v polovině února. Takže ulice jsou dost prázdné, i když se sem tam objeví nějaký zapomenutý student. Ale jinak je to tu moc hezké.

Univerzitní kampus

  

A tady bydlím :)

Španělsko: Ať žije Barcelona!

Leden se sešel s únorem a tak došlo i na mě. Musela jsem si sbalit svoje saky paky a vydat se na pouť do proslulého španělského města. Ale vězte, že už samotné přípravy nebyly jen tak. Např. jen výběr kufrů zabral několik dní. Objednala jsem si totiž dva kufry, jeden malý a jeden velký, jeden došel, druhý ne. Po dvou týdnech se ten druhý ozval, že vlastně vůbec nedorazí (asi se mu nechtělo do Španělska), a tak dostali šanci další z adeptů. Výběr padl na velký obr-kufr, který se však vybarvil jako příliš velký i na sbalení se na půl roku, takže putoval zpátky do skladu a svoji šanci dostal kufr o trochu menší, který se rychle dostavil, zapůsobil pozitivně a měl tak tu možnost odcestovat se mnou. Druhý zádrhel nastal při samotném balení – nechápu, jak se někdo dokáže sbalit na půl roku do jednoho kufru o hmotnosti 20 kg! Já ty kufry měla k dispozici dva, plus navíc jeden palubní a Michalův batoh, a stejně jsem dost věcí nechala doma na druhou várku. Asi nejsem ten typ, co si vystačí jen se třemi kusy oblečení.

Švédsko: Přes hřbitov a lesem

Za oknem velmi romanticky posněhává, nebe je překvapivě jasné a podle všeho tu máme zrovna stejnou teplotu jako v Praze, neboť mi Seznam tvrdí, že je tam mínus šest, teď už dokonce mínus pět, než jsem to dopsala, ale my nepanikaříme a nehysterčíme na facebooku, protože nosíme teplé spodní prádlo. Wendy si doma žehlí ponožky a vybírá ze své kolekce bikin, které si vezme s sebou, takže je to dneska ještě na mně, abych vás oblažila moudry dědy Mráze.