Španělsko: Zatím pusto a prázdno

Jak jsem slíbila, ukážu vám, jak vypadá taková barcelonská univerzita. Vyrazila jsem na obhlídku univerzitního městečka a první postřeh: nikde nikdo. Přece jen je období, kdy většina studentů už skončila semestr a nový ještě nezačal. Většina erasmáků se sem bude sjíždět až v polovině února. Takže ulice jsou dost prázdné, i když se sem tam objeví nějaký zapomenutý student. Ale jinak je to tu moc hezké.

Univerzitní kampus

  

A tady bydlím :)

Univerzita samotná je situovaná v údolí, takže cesta do školy je krásně z kopce a zpátky se člověk trochu zadýchá. Asi to v nás má vyvolat atmosféru, že se do školy těšíme a ze školy se nám nechce. Nicméně se mi moc líbí, že jsou všechny fakulty, knihovny, kavárny a jiné důležité budovy pěkně u sebe. Oproti Praze je to velmi osvěžující, stačí udělat pár kroků a máme všechno, co potřebujeme, včetně banky a bankomatů. A moje fakulta vypadá opravdu moc hezky.

Univerzita: pohled zeshora

Fakulta, kam budu chodit

Fakulta z úplně jiného pohledu (ale pořád ta samá :))

Což mi připomíná, že jsem vám slíbila pohádku o tom, jak šla Wendulka do banky zřídit si účet. Byla jednou jedna holčička, které řekl pán v kanceláři městečka: Musíš jít do banky zařídit si účet, jinak u nás nemůžeš bydlet. Wendulka z toho byla nešťastná, protože má hrůzu ze zřizování účtu i ve své rodné a milé zemi, neboť bankovní úředníci jsou zákeřní a někdy jim člověk nerozumí. A teď se má s někým domluvit ve španělštině! Ale co naplat, bydlet tady chtěla, tak si sbalila pecen chleba a vydala se na cestu. Banka nebyla daleko, ani fronta nebyla tak dlouhá, a tak na ni brzy došla řada na přepážce. Naučila se krásnou větu „estoy nueva en la Vila y tengo que abrir la cuenta“ a čekala, co se bude dít. Zlý drak úředník se na ní podíval a řekl, že bez pasu má smůlu. A tak holčička zamrkala svými modrými očky a drak předal její případ jinému hodnému pánovi, který se na ni usmál, posadil si ji do kanceláře a účet jí založil. Do kolonky číslo pasu nacpal její číslo občanky bez poslední číslice, protože ta se tam nevešla a na její dotaz, jestli to nevadí jí řekl, že by ho jinak počítač nepustil a že to přece není žádný problém. Hezky jí španělsky vysvětlil, co a jak, zasmál se, když viděl, že je v systému univerzity vedena jako Mexičanka, dal jí všechny dokumenty a Wendulka odešla spokojená domů. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. 

Teď jen zjistit, co s tím účtem mám vlastně dělat.