„A co si takhle zaletět někam na výlet? Venku je slunečno a plus deset, dvanáct stupňů už nás začíná nudit,“ řekly jsme si jednoho březnového odpoledne a vydaly se na cestu do Estonska. Estonska, s teplotami těsně nad nulou, deštěm i sněhem a hodinovým posunem.
Tak jsem zase jednou chtěla začít článek něčím pozitivním jako třeba: Co čert nechtěl, ale bohužel mě asociace zavedla až k České sodě a – Co čert nechtěl, Prahu navštívil papež – a to se skutečně do článku ze Švédska nehodí, tudíž si to odpustím. Abych však začala trousit důležité informace hned od počátku, musím vám, kteří jste to někde minuli, sdělit, že se nám tu 23. února narodila malá princezna. Celým jménem Estelle Silvia Ewa Mary, Princezna švédská, Vévodkyně z Östergötlandu, které dneska rovnou mohu popřát k mezinárodnímu dni žen. Vám ostatním samozřejmě také a Gábulíně ještě všechno nejlepší k svátku.
Protože mi bylo již několikrát taktně i velmi neomaleně naznačeno, že veškerý čas trávíme jen v kuchyni, rozhodla jsem se to vyvrátit. (Občas se totiž musíme dojít vyčůrat.) A proto budou další řádky věnovány výletu do Uppsaly. Jak mi písní hned po ránu při snídani připomněla má německá kamarádka, Uppsala je univerzitní město, pyšnící se nejstarší severoevropskou univerzitou. Jak je to tam se studenty si můžete poslechnout v písni zde:
Je to ve Švédsku a je tam zima. To jsou prozatímní informace, které většina z vás má, proto mi to nedá, abych nerozšířila vaše obzory. Tak tedy začínáme. Kafe, čaj?
Ano, je tu zima. Ale moc hezká. Moje obvykle zcela na kost promrzlé a odkrvené prsty na rukách zvládají výšlap do školy se ctí a většinou nehrozí odpadnutím. A když napadne čerstvý sníh a ve tmě časného odpoledne se blýská jako diamanty ve světle pouličních lamp, je tu pohádkově, což ještě dokreslují všudypřítomné červené domky. Ta červená je totiž barva pocházející odsud, slyšela jsem i nějaké pomluvy, že jsou všechny domy červené, protože je nejlevnější a napodobuje barvu cihlových domů, ale zlé jazyky neposlouchejte.
V rámci našeho poznávání jsme již měli tu čest navštívit muzeum Carla Larssona a bedlivě naslouchali paní, která nás provázela v noční košili (šatech, které navrhla Larssonova žena – ale jelikož byla furt těhotná, nečekejte žádné seksi! módní výstřelky). Dozvěděli jsme se skandální detaily o každém koberci a výšivce na ubruse, protože tihle plodní manželé byli zároveň velmi moderní a inspirovali řadu místních tvůrců. Zajímavostí je, že slavný malíř spával v sedě, jelikož měl obavu z toho, že by mu tělní tekutiny zaplavily mozek. Inu, možná měl pravdu. Čvacht.
