Švédsko: Nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý

Tak si to shrňme, odstěhovala jsem se z mé milované Prahy do města plného legračních červených domečků. Na univerzitu, která je známa Africkými studii, ačkoliv leží o tři a půl tisíce kilometrů severněji než Afrika a ve velmi odlišném podnebí. Dobře, tohle je ještě docela pochopitelné, máme přeci globalizaci, ne? Jsou tady daleko zajímavější skutečnosti.

Dalarnská univerzita. Všimněte si, prosím, toho koníčka, ještě se o něm později dočtete.

Ve městě najdete asi čtrnáct kadeřnických salonů, ale ani jedno řeznictví. Pekařství spočítáte na prstech jedné ruky, i když jste předtím měli nehodu na cirkulárce. Stačí zvednout pahýl.

Jedno.

Skutečně.

Hledáte-li něco podobného zelenině, můžete zkusit květinářství, těch se tu pár najde.

Suma sumárum, místní Švédy nikdo nemůže podezírat, že by byli zrovna gurmáni, co si potrpí na čerstvé potraviny. Za to si potrpí na velké supermarkety, takže najdete všechno na jednom místě. A protože průměrná švédská rodina má tři děti, vše se prodává ve velkém balení. Takže zatímco si v Čechách můžete hodinu vybírat mezi deseti naplátkovanými ementály, Švéd vezme cihlu nebo třeba dvoukilový válec a jde se domů. Obecně se všechno – droždím počínaje, dělá větší, ale u části věcí si můžete koupit i standardní českou velikost. Třeba mléko je jak litrové, tak i litr a půl.

A taky se tu solí. Sehnat nesolené máslo je nemožné. Takže si prostě musíte zvyknout, že máslo je slané a chleba je sladký. 

Velikonoce

Když už jsem si dostatečně pofňukala nad nakupováním, povím vám něco hezkého o švédských velikonočních výzdobách, kdybyste se náhodou příští rok chtěli inspirovat. Než se Velikonoce přiblíží, pořiďte si malá kuřátka. Natrhejte venku proutí nebo malý opadaný listnáč, vložte do vázy, či zabodněte před dům. Oškubejte malá žlutá kuřátka. Peří nalepte na větve. Máte švédskou výzdobu! Pokud vám přijde žlutá nudná, můžete využít i jiných „zvýrazňovačových“ barev. 

Vlevo - výzdoba města, vpravo - výzdoba velké části obchodů

 S tímto letošním sněživým příchodem jara už nám pomalu ale jistě roztál led na jezerech. Už jsem vám psala o kruté zábavě, s níž se ani Katalánci zrušená korida nedá srovnat? To takhle vezmete starý chleba, jdete k jezeru a házíte ho kachnám. V rámci urputného soupeření mezi jednotlivými opeřenci sledujete, jak se kachnám běhá po ledu. Uklidním vás. Taky jim to klouže!

Lekce francouzského jazyka

Taky znáte ty české věty, které se dají přečíst s francouzským akcentem a kromě toho, že vám nikdo nerozumí, to zní děsně profi? Mé francouzské kamarádky je prostě milují. A tak jsme se k nim snažily nalézt co nejbližší verzi: 

Lev leze do tramvaje…

Le fraisier doit travailler… (Jahodník pracuje)

Lapla Franze za kule.

La place Française a coulé (prý něco zhruba jako - to  francouzské místo se potopilo)

Dalahäst

Konečně se však dostáváme k tomu, proč má článek takový velikonoční název. Pro ty z vás, kteří nehovoří švédsky, je nadpis tohoto odstavce možná zatím tajemstvím, ale já ho hned poodhalím, takže smůla, není to moje vina, že nemůžete usnout. Dalahäst neboli po anglicku Dalahorse -  Dalecarlian horse, je do češtiny nejlépe přeložitelný jako Dalarnský kůň. A protože přesně v této oblasti centrálního Švédska se nacházíme, není divu, že na vás typický červený malovaný lichokopytník vyskočí úplně všude. 

Vítejte u nás, toto je tradiční namalovaný kůň

 K jeho historii podotknu, že se dlouhé léta vyřezával a maloval u nedalekého městečka Mora, zmínky o něm vedou do sedmnáctého století. Přečetla jsem si několik různých verzí, ale ani jedna z těchto historií není pro koníčka tak zásadní, jako je výstava Expo ve třicátých letech dvacátého století, na které Švédsko hledalo něco tradičního, čím by se mohlo inspirovat. A tak si v roce 1939 postavilo v New Yorku před svůj pavilon obřího Dalakoně a jeho sláva prudce vzrostla. 

Plyšáka? Ponožky? Tvořítka na led?

 

Jsou tu všude. Ve všech barvách, velikostech, formách. Pokud chcete být úspěšný a šokující umělec, naporcujte ho, stáhněte z kůže, nebo do jeho barev převlékněte kozla. Pamatujete si ještě na toho, který objevil podle legendy místní důl? Tak toho. Po delším pobytu se občas začínáte bát, že na vás tahle kobylka vyskočí odkudkoliv. Třeba já, když otevřu šuplík, vyskočí na mě samolepky s Dalahorsem. Děsivé.

Samolepky a pohled :)

Dole je znak místních dopravních podniků a vzor na sedačkách

Jak se vraždí dalarnská kobylka

Je libo čokoládového? I Ikea prodává formu na pečení

 A tady jsou ty výše zmiňované tipy pro kreativce:

Stáhněte ho z kůže a pověste na univerzitě

Co takhle Dalakráva?

 

A na samý závěr pár estonských drobností:

Věděli jste, že Estonci vynalezli Skype a jsou na to také patřičně hrdí? Švédové jim za něj akorát zaplatili.

V Tallinnu se můžete zúčastnit „nun camp“ zkrátka tábora pro jeptišky.  (kam se hrabe Camp nou :) ) Za nekřesťanské peníze budete bydlet v cele, pít vodu a jíst suchý chleba. Investujete přeci do svého duchovna.

p.s. Protože například Vojta čte články od konce, tak: Ahoj Vojto, jak se dneska máš?